Vskutku bizarní sestava nám to ten večer dorazila do podzemních prostor pražské Lucerny. V rámci festivalové předehry Brutal Assaultu se presentovala metalcoreová dvojice KILLSWITCH ENGAGE & AS I LAY DYING a vedle nich velcí mistři technických řemesel – CYNIC. Mezi reprezentanty v současné době velmi populární US produkce a kultovními apoštoly progresivního metalu snad ani nemůže být většího kontrastu. Přiznám se, že do Lucerna Music Baru jsem odcházel především za účelem shlédnutí performance autorů legendami opředeného záznamu „Focus“, nicméně jsem disponoval i slušnou mírou zvědavosti na vystoupení vychvalovaných metalcoreových es zpoza oceánu. Ale nechme zbytečných řečí, neb právě sestupujeme do sálu, kde už rezonují známé tóny „Veil Of Maya“…

Inu, začalo se překvapivě přesně na čas, z úvodní skladby vůbec prvního klubového setu CYNIC pod tuzemskými kopečky tedy sleduji již jen závěr. Paul Masvidal i nováček Tymon Kruidenier už pečlivě obrábějí své „bezhlavé“ kytary, zatímco promítací plátno za Reinertovou stoličkou doprovází jejich kreace nejrůznějšími záběry „přírodních živlů“. Samozřejmě jsem byl zvědav na skladby z „Focus“, ale přeci jen ještě více jsem se těšil na horké studiové novinky. Z připravované druhé desky „Traced In Air“ nakonec zazněla již nějaký ten pátek známá „Evolutionary Sleeper“ a dále pak zbrusu nové „Adam´s Murmur“ a závěrečná „Integral Birth“, můj soukromý vrchol večera. CYNIC bohužel trochu doplatili na přehnaně vytažený zvuk (dle mého by jim mnohem více slušel decentnější kabátec než ke stropu vytažené volume, které prospělo snad jen drsnější „Uroboric Forms“). Závěrečný postřeh budiž adresován Paulu Masvidalovi, neb se mi zdálo, že nové skladby mu po vokální stránce sedly o trochu lépe než ty z „Focus“. Jinak ovšem drobný mužík s čepičkou odvedl uchu lahodící práci, ostatně ne jinak tomu bylo i u zbylých členů kapely. Předpokládaný vrchol večera je tedy za námi, teď ještě zbývá posoudit jak si povede US metalcore, za kterým se do Lucerny vypravila velká většina návštěvníků.

Vytáhlí hoši v upnutých černých džínách, jinými slovy AS I LAY DYING, vystřihli slušný set a v mých očích bratrovražednou metalcoreovou bitvu s KILLSWITCH ENGAGE (byť jen o prsa) vyhráli. Formace ze San Diega zahrála s ohromným nasazením (až na obsluhu bicích nástrojů, která zarputile sázela jen na několik málo základních rytmů) a celkově na mě působila šťavnatěji a snad i sympatičtěji než hlavní hvězda večera. Tim Lambesis a spol vedle aktuálních skladeb zavítali i do tracklistů starších alb, z „Frail Words Collapse“ odehráli třeba „Forever“ nebo úvodní skladbu „94 Hours“. Odezva přítomných byla více než slušná a tak se AS I LAY DYING mohli odebrat do zákulisí a spokojeně přepustit svá místa headlinerům KILLSWITCH ENGAGE. Ti sice zahájili o poznání volněji, ovšem nejpozději od třetí skladby začali své tempo pomalu ale jistě stupňovat. Z pódiové prezentace zaujal hlavně kytarista - pobavil svým gazelím joggingem, siláckými proslovy mezi skladbami pak dokonale otrávil (jaký to rozdíl oproti příjemně civilnímu vystupování Paula Masvidala). V porovnání s tím, co jsem měl možnost vidět na youtube nebyli KILLSWITCH ENGAGE tak agresivní, vystoupení postrádalo potřebný spád a ke konci už bohužel působilo poměrně stereotypně. Slušně si naopak vedl vokalista Howard Jones, který, co se čistého zpěvu týče, svého kolegu Tima Lambesise z AS I LAY DYING jasně zastínil.

Poměrně vydařený večer, z mého pohledu hlavně díky vystoupení gentlemanů z CYNIC. Metalcoreové akvizice sice nezklamaly (předpokládám, že příznivci obou kapel neodcházeli hořce zklamáni), ovšem člověka ten večer naladěného na progresivní notu, dokázaly uspokojit jen částečně.

Foto pouze ilustrační